
- Recenze japonské desky si vysloužila odezvu
Ač jde veskrze o přátelskou výměnu názorů, přesto jsme po čase opět svědky drobného dialogu na téma český jazz v tištěných médiích. Dlouhodobý přispěvatel MF DNES, hudební kritik Dr. Lubomír Dorůžka, pro Kavárnu neboli tradiční přílohu tohoto deníku sepsal recenzi nového japonského alba Emila Viklického.
V jinak pochvalném článku nicméně zpochybnil janáčkovský charakter desky, která vyšla u Venus Records pod názvem Sinfonietta - The Janáček of Jazz. "Marketingové motivy vydavatelů i důvody rozhodnutí Viklického, kterému se tak nabídla možnost vstoupit na jazzový maxitrh ve dvou nejplodnějších teritoriích, jsou snadno pochopitelné," napsal Dorůžka a v následné narážce na Viklického adaptaci Janáčkovy árie z druhého jednání Její pastorkyně dodal:
"Nemohu se však zbavit dojmu, že něco jiného je pracovat volným způsobem s "lidovými" tématy, u nichž je tento způsob přeměn a proměn od začátku nedílnou součástí jejich existence, a přistupovat takto k zapsaným tématům, jejichž autoři o takovém nakládání neměli představu."
Ač zbytek článku s pozitivním verdiktem chválí záměr "představit zcela novému obecenstvu příbuznost Janáčka, moravské melodiky a jejího jazzového přetvoření v podání Emila Viklického," Dorůžka na konec textu přidal upozornění, že janáčkovské adaptace či snaha o využití jména proslulého moravského skladatele v tomto kontextu "není jediná možnost průniku soudobého českého jazzu na světovou scénu. Ostatně to dobře ví i Emil Viklický, jehož tvůrčí rejstřík je daleko širší."
Na to kvapem zareagoval sám pianista, jehož dopis Lubomíru Dorůžkovi se nakonec webové stránky Mladé fronty rozhodly přetisknout v nezměněné podobě: "Milý Lubomíre, naprosto chápu Tvé nepřílišné nadšení nad marketingovou značkou "Janacek of Jazz"," píše Viklický v úvodu. A v následujících odstavcích zmiňuje kritiky, kteří ho tímto označením několikrát častovali.
"Rozhodně se mi tahle nálepka líbí víc, než "The Patriarch of Czech Jazz Piano", kterou použil Jack Massarick v Evening Standartu v recenzi na můj koncert v Londýně. Bohužel "patriarcha" od něho převzali někteří američtí recenzenti. Patriarchem se rozhodně necítím, to je ještě příliš brzy," říká Viklický.
Samotný název alba pak podle něj vznikl na poslední chvíli v důsledku vydání nové knihy japonského spisovatele Haruki Murakamiho, nazvané 1Q84/2 a pojednávající právě o Janáčkovi a jeho Sinfoniettě. Vydavatele tato nečekaná souvislost zaujala, od Pavla Vlčka z firmy Cube-Metier zakoupil starší nahrávku skladby "Sinfonietta" z Viklického CD Moravian Gems s Ivou Bittovou a rozhodl se ji na desku zařadit, aby tím tak mohl ospravedlnit změnu názvu a zároveň chytře využít společné tématiky s Murakamiho knihou.
Více o Viklického nové desce čtěte zde, ukázky z alba naleznete ve starším článku.
zdroj: MF DNES
Vertigo Quintet bude ve dnech 24-27. října natáčet novou desku ve studiu Sono Records, zjistil Český rozhlas.
Letošní ročník festivalu Struny podzimu odstartuje již za deset dnů koncertem Jana Garbarka a Hilliard Ensemblu, připravena je speciální autobusová doprava ze stanice metra Želivského až k Národnímu památníku na Vítkově.
David Dorůžka bude 20. září od 20hod hostem živého chatu na webu Kultura21.
Prešovské trio AMC se na svém miniturné s Ulfem Wakeniusem zítra zastaví v Českém Krumlově.
Letošní ročník festivalu Jazz Goes To Town nabídne obnovenou Celebration Jazz Mass od Karla Růžičky, sólo recitál Najponka a vystoupení Jany Koubkové, Infinite Quintetu či zpěvačky Veroniky Vítové.
Lubomír Dorůžka zrecenzoval nové album big bandu Gustava Broma.
Wayne Krantz nakonec na letošní ročník festivalu Agharty nedorazí, jeho koncert byl odložen na rok 2011.
Miroslav Vitouš si v srpnu po dvanácti letech opět zahrál v legendárním triu "Now He Sings, Now He Sobs" Chicka Corey, o své nadcházející desce Universal Syncopations III však zatím stále mlčí.
Jan Hála se na webu HARMONIE rozepsal o koncertu Herbieho Hancocka a jeho desce Imagine Project.
Do české distribuce už se dostaly zářijové ECM novinky Jana Garbarka s Hilliardem Ensemble, nové desky Charlese Lloyda a Nika Bärtsche či po třiceti letech konečně nová, čtvrtá symfonie Arvo Pärta.